Poslední rozloučení s Endíčkem.....
7. 3. 2012
Když jsme si Tě Endíčku začátkem roku 2006 vezli domů v proutěném pelíšku, byla tenkrát velká a dlouhá zima a všude bylo ještě moře sněhu. Ale každý pohled do tvých očí, každé Tvoje zívnutí, každé Tvoje kníknutí nás hřálo u srdce tak, jako by všude kolem bylo nádherné teplé jaro, plné rozkvetlých stromů. Byl jsi pro nás v tu chvíli lékem na všechny bolesti, které nás krátce předtím potkali, když nám umřel kůň Cathdem a pejsek Sony. Od malička jsi měl krásný šibalský výraz kolem očí, který Ti zůstal až do konce Tvých dnů tady na tomto světě. Dávali jsme Ti naši lásku a Ty jsi nám ji vracel stokrát víc. Když jsi trochu povyrostl, začala s Tebou panička chodit na cvičák a všichni jsme měli velkou radost, že Ti to tak šlo. Byl jsi moc chytrý a šikovný pejsek a panička Tě naučila brzo moc užitečných věcí. Na výstavách Tě to stejně jako pánečka vůbec nebavilo. Co jsi ale miloval, byly společné procházky přírodou a ten pocit, kdy se můžeš radostně a bezstarostně rozběhnout po kraji a přinést nám hozený míček. Když Tě páneček musel párkrát v životě potrestat, bolelo ho to víc, jak Tebe. Stokrát se Ti za to omluvil a měl kvůli tomu výčitky svědomí. Dívali jste si do očí, on Tě hladil, brečel a Vaše oči si navzájem řekli vše podstatné – mám Tě moc rád, kamaráde!
Všichni jsme se moc těšili na jaro, až spolu začneme zase chodit na procházky do sadu a na zahradu, kde jsi byl nejšťastnější. Chvíle, kterou jsme si neuměli připustit a které jsme se moc báli, však přišla nečekaně brzo. Páneček Ti sice poslední měsíce láskyplně říkal Šediváčku kvůli Tvým šedinám, ale měl jsi Endíčku před sebou ještě třetinu života. Neuměli jsme si to představit a najednou je to tady. Smutně se díváme do Tvého prázdného kotce a jsme zlomení steskem. Moc to bolí. Pořád Tě tam vidíme, jak stojíš a díváš se nám do očí a těšíš se na pohlazení. Jak tam s Tebou páneček sedí a hladí Tě, Ty jsi o něj opřený a posloucháš, co Ti vypráví. To vše je pryč a zůstanou jen krásné vzpomínky.
Je krásný, slunečný den, tráva je nádherně zelená, nebe blankytně modré, zpívají ptáci a jsme spolu na zahradě. My sedíme na začátku pod meruňkou a Ty jsi zrovna odešel na konec zahrady, až úplně k plotu, rozhlédnout se po okolí. Díváme se na Tebe a Ty se najednou otočíš a podíváš se na nás, aby ses ujistil, že jsme tam. Protože v tu chvíli jsi šťastný a chceš se ujistit, že tam jsme a to Tvoje štěstí sdílíme s Tebou. Protože za chvilku od plotu zase odejdeš a vrátíš se zpátky k nám pro pohlazení. A my tam jsme a jsme šťastní…
Sbohem Endíčku!
